Domácí násilí je bezesporu velmi smutný symbol dnešního světa

Často o celé situaci ví i sousedé nebo známí, ale nikdo nezasáhne. A hlavně, týkat se může všech. Nejčastěji jsou sice obětí ženy, ale nezřídka jde o nátlak dětí vůči rodičům a naopak. Stejně tak dobře se mohou do role týraného dostat i muži.

Oběť se cítí bezmocná a uvěří obviněním partnera

Zpočátku vše vypadá celkem nevinně, možná se dá problém klasifikovat spíš jako trochu větší míra žárlivosti, ale konce bývají hodně kruté a nejde vždy jen o rozvod – ale někdy dokonce i o ublížení na zdraví. Ponížení se stane doslova denním chlebem a mnoho lidí se pak prostě bojí odejít. Nejen z důvodu, že vlastně nemají ani kam, ale strach mají i z reakce nejbližšího okolí. Modřiny se kupí, nestihají se maskovat (make-up, sluneční brýle, dlouhé rukávy a podobně), sebevědomí jde velice prudce dolů. Přesně tak bohužel vypadají typické příklady domácího násilí. A často se táhnou i celé roky, než přijde účinná pomoc (nebo také ne a konec je potom víc než tragický).

Povídání si se sousedem při vynášení odpadků je flirtování za zády manžela, přesně tak může agresor vidět velice nevinnou každodenní situaci. Následuje výslech, možná i pár facek, křik a nadávky. Rodinnou kasu vede partner, maximem, co dokáží bezpečnostní složky, je agresora vykázat na několik dní z bytu. Ale až se vrátí, bude své násilí stupňovat, takže tento začarovaný kruh vlastně vůbec nikam nevede.

Jak se typické domácí násilí projevuje?

Existuje samozřejmě pomocná ruka v podobě řady občanských sdružení nebo neziskových organizací, ale oběť se musí v první řadě odhodlat takový záchranný kruh využít. A i když se to jistě z laického pohledu nezdá, psychologové sami vědí, že podobný krok chce spoustu úsilí. Jakými způsoby se běžné domácí násilí projevuje? Nezavírejte oči před podobnými věcmi, protože se pravděpodobně budou jen stupňovat…

• Akce nejsou veřejné. Partner zavře dveře bytu a teprve poté spustí svou tirádu. O všem vědí maximálně nejbližší sousedé, pokud vůbec něco zaregistrují. O to těžší je pak celkové řešení.
• Dlouhodobost. U první facky často nezůstane, pokud agresorovi projde, dá brzy druhou. Bude se možná ve slabší chvilce omlouvat, ale vztáhnout ruku na partnera přeci jednoduše nejde.
• Stupňování agrese. Nejprve přijdou ke slovu nadávky a urážky, později se přidá i fyzické násilí. Ve finále může dojít i k trestnému činu, který bude znamenat několikaletý pobyt ve vězení.

Násilí má mnoho podob, na tom se jistě shodneme. I kdyby snad partner zjistil, že jeho milá je registrovaná na online seznamce, není důvod k fyzické agresi – jednodušší bude odhalit nevěru a rozejít se, protože důvěra je najednou pryč. Lidé se přece scházejí a rozcházejí, někdy vztahy trvají i pár týdnů nebo měsíců, je pak čas jít dál. Co vše patří do obsáhlé skupiny nadepsané Domácí násilí?

• Ekonomické zneužívání. Nákupy jen za přidělenou částku, ale třeba i zabavení debetní karty.
• Fyzické násilí všeho druhu. Facka, dušení, tahání za vlasy, bití tupým předmětem, kopnutí.
• Kritika spojená s ponižováním. Ignorace a přehlížení, nadávky, výsměch (někdy na veřejnosti).
• Pokusy zastrašit a znemožnit veřejně. Ničení osobních věcí, nepříjemné pohledy, shazování.
• Neustálá kontrola. Kam jde a na jak dlouho, kdy se vrátí, s kým mluví, proč vůbec míří ven.
• Sociální násilí. Styk s příbuzenstvem omezen, s přáteli nuceně ukončen. Bez návštěv a mobilu.

Takřka vždy dochází ke kombinaci bodů popsaných výše, někdy se k nim přidá dokonce i násilí sexuálního charakteru (většinou vynucený pohlavní styk). Podobná situace samozřejmě nikdy není jednoduchá a oběť vlastně ani neví, jak z takového kolotoče vystoupit. Podle statistik se týká v ČR domácí násilí každé šesté ženy a nezanedbatelného počtu mužů, seniorů nebo i dospívajících dětí, na nichž páchají podobné věci vlastní rodiče. Nezavírejte proto oči před podobnými věcmi, neboť se jednoho dne bohužel mohou týkat kohokoliv, nikdo si nemůže být stoprocentně jistý svým budoucím osudem.