Jak se seznamují ve světě?

Asie, Afrika i obě Ameriky mají o něco jiný systém než Evropa, mladí Skandinávci rádi žijí v malých bytech a single, v Indii je zase takový život skoro až tabuizován. Pojďme se proto trochu blíže podívat na ty největší zajímavosti ze světa seznamování, z nichž některé pobaví a jiné zase třeba zaujmou svou nápaditostí…

Jednočlenná domácnost je v Evropě klasikou, v jiných částech světa byste narazili

Trend skandinávských zemí je poměrně jasný, dost často je k vidění i u nás. Mladí lidé v domácnosti jednoho, nemají stálého partnera a užívají si života plnými doušky. V kulturách jako je ta indická je však něco podobného doslova mimo mísu, což platí zejména pro ženy, na které pak zbytek společnosti pohlíží takříkajíc skrze prsty. Totéž platí pro kultury, kde je silný tlak katolické církve, tedy třeba Chile nebo Mexiko. Italové zase nezvykle často žijí u rodičů, a to i kolem třicítky, což je nastupujícím trendem i v našich zeměpisných šířkách.

A jak je to s věrností? Jistě, přesně jak předpokládáte – každá země má svoje měřítka. Zatímco na Filipínách by se každý zastyděl, kdyby se o něm něco podobného šířilo veřejně, v relativně nepříliš vzdáleném Vietnamu je už situace přesně opačná. Totéž platí pro Kubu a v evropském rozměru i pro Francii, ačkoliv v Evropě se většina záletníků raději řídí okřídleným úslovím pana Plzáka – zatloukat, zatloukat, zatloukat! Pověst je přeci jen jedna a drby se šíří často až rychlostí blesku, nikdo nechce být prozrazen a zostuzen veřejně, že?

Pokud jde o seznamování, je stále řada kultur, kde vám vše dohodnou rodiče

Že si nenecháte od rodičů mluvit do života? Pak buďte rádi, že žijete v srdci Evropy. Jinde na světě je to totiž úplně naopak. Zatímco u nás po osmnáctinách nemají rodiče – alespoň formálně – ani ten nejmenší vliv, v křesťanské Etiopii nebo tradičních rodinách Indie je domluvený sňatek jasnou společenskou prioritou. Někdy se děti zasnoubí sotva po narození, aby se spojil rodinný majetek dohromady v jedno velké impérium. Rodiče to zkrátka myslí dobře…

Japonci mají rádi randění ve skupinách, při kterém se pak přirozeně rozdělí na páry podle sympatií. Je to tak účelné? Vlastně ano, nelze vůbec nic namítat, někdy je podobné chování vidět i u nás. Naproti tomu arabský svět je zase trochu zdrženlivější, takže se zde mladí lidé seznamují třeba pomocí lístků s napsaným telefonním číslem. Držet se na ulici za ruce je někdy až nepřístojné, zvláště v přísnější formě islámské kultury.

Pokud jde o erotiku, svět je také zcela rozdělen – a to takřka vedví. Proč? Zatímco mladí Thajci často pracují přímo v erotickém průmyslu, Japoncům jako by snad sex úplně vadil a někteří se mu zcela vyhýbají (říká se jim slangově dokonce „býložravci“). Mnoho Japonců má raději partnery virtuální (nebo také z kusu plastu) a dají přednost spíše rozvoji kariéry před nějakým osobním vztahem a jeho budováním. Brazílie nebo Kuba jsou na tom přesně opačně. Živá kultura, kde se tančí a popíjí, snad ani jinou náturu mít nemůže.