Chceme se o tuto cestu podělit v naději, že vás inspiruje k tomu, abyste se nikdy nevzdali a brali seznamky vážně. Doufáme, že příběh dočtete až do konce. Z pouhého jeho přečtení se toho o online seznamování můžete naučit hodně.

Roky bolesti

Moje část cesty byla plná bolesti ze zlomeného srdce. Nebudu se o tom moc rozepisovat. Jen chci, ať dokonale chápete, co se snažím říct. Svojí první lásku jsem poznal v posledním ročníku střední školy. Po pěti letech randění mi řekla slova, o kterých jsem si myslel, že nikdy neuslyším: “Chci randit s jinými lidmi”. Byl jsem zdevastovaný. Odjel jsem k rodičům, kde jsem vyrůstal, protože jsem si potřeboval vyčistit hlavu.Přestože jsem byl mladý, věděl jsem, že chci mít vážný vztah. Problém byl v tom, že jsem byl svázaný. Potřeboval jsem si dopřát více času, abych rozchod zpracoval. Neměl jsem chuť vídat další ženy, protože jsem se bál další bolesti. Vrátil jsem se do Prahy, začal trávit čas s kamarády a soustředil se na školu.

Čas udělat změnu

Ačkoliv mi moje první velká láska přinesla mnoho bolesti, nikdy nezměnila můj pohled na lásku jako takovou. Věřil jsem v pravou lásku, protože jsem ji už jednou zažil. Jenže všichni moji kamarádi trávili čas v baru a každý večer se seznamovali s novými slečnami. Začal jsem mít pocit méněcennosti a cítit se málo zkušený a nudný, protože můj život byla škola. Tenhle stav mě nakopl. Než abych byl sužovaný depresí, rozhodl jsem se být proaktivní a jít mé spřízněné duši naproti.

Začal jsem randit

Jeden z rozdílů mezi mnou a mými vrstevníky byl ten, že jsem nechtěl jen povyražení a sex. Chtěl jsem najít holku, která bude mu spřízněnou duší a životní partnerkou. S tímto vědomím jsem vstoupil do světa online seznamek. V roce 2009 jsem začal vyhledávat seznamovací portály, ale většina působila dojmem, že zde všichni hledají jen povyražení. Stránky byly zdarma, ale v té době mě jejich obsah nezaujal, protože jsem tu nenašel, co jsem hledal. Nicméně mi to umožnilo potkat mnoho různých holek a nasbírat tak zkušenosti z “prvních rande”.

Rande většinou probíhala v kavárně. Tam totiž můžete odejít po pár větách, když víte, že od tohoto seznámení už to nikam dál nevede. Párkrát jsem se s ženami sešel i na večeři. TO NAPROSTO NEDOPORUČUJI! Když jdete s někým na jídlo, musíte tam dlouho sedět, dokud nedojíte, i když si s druhým člověkem nemáte vůbec co říct. Seznamky byly tedy skvělé pro potkávání žen a sbírání zkušeností, ale problém byl v tom, že ženy je nebraly vážně. Nevěřily, že díky seznamce najdou vážný vztah a hledaly jen randění.

Po sérii takových seznamovacích pokusů jsem vyzkoušel jinou seznamku. Profil jsem vyplňoval snad 45 minut. To se vyplatilo, protože netrvalo dlouho a začaly se mi zobrazovat profily žen, které navštívily ten můj. Dokonce mě profily žen zaujaly více než profily na ostatních seznamkách. Klíčem k tomu, jak zvýšit šance na perfektní “match” je upřímnost. Když svůj profil vyplníte pravdivými informacemi, víte, že se ženám líbí právě to, co v něm máte. Po dobu půl roku jsem potkal několik žen. Se dvěma jsem se dokonce vídal po delší dobu. Za další dva měsíce užívání této seznamky jsem narazil na profil Lucky. Dodnes nevím, jak je to možné, protože jsem udával, že chci poznat jen lidi ve svém okolí a Lucka žila v Brně.

(Malá rada. Nelimitujte oblast, kde potkat svojí spřízněnou duši, protože na vás může čekat kdekoliv.)

Její profil mě okouzlil. Vypadala jako někdo, koho chci určitě poznat, a naše profily se v mnoha bodech shodovaly. A navíc byla neuvěřitelně krásná. Začali jsme si psát.

Přes celou republiku

V té době mi bylo 24. Lucka byla o tři roky mladší. V Brně studovala a bydlela. Prý se jí líbila moje profilová fotografie. Mě se líbil její pohled na vztah. Nehledala randění jako její vrstevnice. Chtěla poznat někoho, s kým sdílet každodenní strasti i radosti. Psali jsme si celou noc, ale neuměl jsem si představit, že randím s někým na druhé staně Čech. Byla prostě hodně daleko, a kvůli škole a brigádám nebyl moc prostor se často vídat. Takže jsem její profil odložil a dál už se k němu nevracel. Začal jsem se dívat spíše po holkách ze svého okolí, ale nebyl jsem moc úspěšný. S žádnou nepřeskočila jiskra, přestože to byly fajn holky.  Uběhly necelé tři roky a přišel mi e-mail od Lucky. Psala, že se pojede podívat na školu do Prahy a ptala se, jestli se nechci potkat. Nadšeně jsem souhlasil. To bylo v lednu 2013. Měli jsme se potkat za 14 dní na Václaváku. Nicméně mi tři dny předtím napsala, že do Prahy nakonec nepojede. Mrzelo mě to, protože jsem se těšil, jak jí ukážu město a svoje oblíbené podniky.

Začátek našeho “love story”

Protože jsem tou dobou už pracoval a nevázala mě škola, rozhodl jsem se si od Lucky vzít číslo a zavolat jí, jestli za ní můžu já přijet do Brna. Nervózně jsem její číslo vyťukal v telefonu. Od chvíle, kdy jsem uslyšel její hlas, jsem cítil něco zvláštního. Je to těžké vysvětlit, ale byla tu ta “jiskra”, a to jen z jejího hlasu. Domluvili jsme se, že přijedu začátkem března, až bude cesta příznivější. Mezitím jsme si denně volali i dvě hodiny. Tohle období mluvení, byl nejlepší způsob jak se vzájemně poznat. Sice jsme se nemohli vídat fyzicky, ale měli jsme tak alespoň možnost mluvit o vážných věcech a všech myslitelných tématech. Stala se mojí nejlepší kamarádkou, aniž by vyprchala vzájemná přitažlivost. Ačkoliv jsem jí věřil, stále jsem měl strach se do tohoto vztahu na dálku pustit na 100% a měl jsem potřebu si ověřit, jestli všechno co mi o sobě říká je pravda. Její Facebook všechno potvrzoval.

Naše první setkání

Začátkem března mě vyzvedla na nádraží v Brně. Jakmile jsem vystoupil, okamžitě jsem jí poznal, ačkoliv byla krásnější než jsem myslel. V ten moment, kdy se naše ruce setkaly jsem věděl, že vše co jsem cítil u našich telefonátů, bylo skutečné. V Brně jsme strávili perfektní víkend, během něhož jsme se ještě více sblížili.

Návrat do reality

Práce vyžadovala, abych se po víkendu vrátil do Prahy. Bylo to srdcervoucí. Teď, když jsme se takto poznali, jsme věděli, že chceme být už jen spolu. Vídali jsme se jen velmi málo, když byl zrovna čas, nebyly zkoušky a práce to umožňovala. Vždy jsem hodiny strávil ve vlaku, abych ji mohl vidět třeba i na den.

Život nikdy nebyl lepší

Na konci léta mi Lucka řekla, že začne studovat v Praze. Byl jsem nadšený a okamžitě ji navrhl, že může bydlet u mě. K mému překvapení souhlasila. Ten rok společného bydlení byl nejlepší rok mého života. Byli jsme spolu denně. Ukazoval jsem jí Prahu, pracoval, ona studovala a volný čas jsme trávili na výletech. Cestování nás bavilo, takže jsem nám zařídil společnou dovolenou. Tam jsem Lucku požádal o ruku. Řekla ano. Když dokončila školu, založili jsme rodinu.

Tohle celé jsem zažil jen díky seznamce. Protože funguje. Nicméně je spousta lidí, kteří na to jdou špatně. Cílem mého vyprávění bylo, abyste pochopili, že když hledáte pravou lásku, někde tam na vás čeká.

Jestli myslíte, že jste:

• za zenitem a moc staří,

• moc tlustí,

• moc hubení,

• nudní a nezkušení,

pak jsem tohle psal pro vás. Nikdy jsem si nemohl být jistý, jestli na mě moje osudová lásk někde čeká. Kdybych tomu nešel naproti a utápěl se v pocitech méněcennosti, nikdy bych Lucku nepoznal. Spousta lidí jde na online seznamování špatně. Lžou ve svých profilech, hledají příliš konkrétně nebo se bojí oslovit ty, kteří se jim skutečně líbí. Tím největším tajemstvím seznamky je uvěřit sami sobě, že můžete mít úspěch. To ostatní už si k vám najde cestu.

Doufám, že vám náš příběh pomůže pochopit, že najít pravou lásku není nemožné.