Začínají obdivem a vzhlížením ke druhé osobě, původně pozitivní symptomy ale začnou časem být hodně kontraproduktivní – zdravý a spokojený versus naprosto toxický vztah – aneb, říkáte si také, co ty dva odlišuje?
Kromě toho, že psychické choroby jsou prakticky vždy nakažlivé, mohou v nás druhé osoby vyvolávat falešné pocity bezpečí a souznění, které neumíme rozeznat a už vůbec se jim nedá adekvátně bránit. Přicházejí totiž od někoho, komu důvěřujeme a není divu, že často toxické vztahy zacházejí až úplně do krajnosti.
Každý touží po romantice, bezpečí, prostě ideálním vztahu, i kdyby to bylo třeba v bytě 1+1 nebo jinak nepříznivých okolnostech. Základním stavebním kamenem vztahu je respekt, ale někdy se dostane až do pozice, která je nezdravá – a přejde v toxický vztah, kdy spolu dvě osoby naprosto neladí a nezřídka bývá jedna z nich dokonce emočním upírem. Pokud nerozpoznáte takového člověka včas, přicházejí velké komplikace a problémy…
Milenecký vztah na úrovni vás možná dočasně ošálí, ale pozor – právě těchto zbraní emocionální upíři rádi využívají. Někdy je toxicita způsobená nedostatkem úcty a komunikace, na vině jsou pak obě strany. Není ten druhý prostě sociopat? Nezajímá ho jenom osobní ego, aniž by se zajímal o vztah jako takový, a především o pocity svého partnera? Ne vždy si také podobně působící člověk vůbec uvědomuje, že dělá něco špatně. Někdy jde o klasickou poruchu osobnosti, jindy vážnější psychické onemocnění, do té doby neléčené a nediagnostikované. Příčin je mnoho, takže pokud máte tu čest s někým „toxickým“, neznamená to, že jde v principu o nějak zlého člověka.
Když se řekne toxické vztahy, rozhodně neplatí, že existuje jeden univerzální model. Naopak, bude jich mnohem víc – jen určit, který je zrovna ten, co nyní prožíváte, což pak pomůže v celém procesu sebeuvědomění. Takže, ruku na srdce, jaké toxické vztahy rozlišujeme?
A jak rozeznat toxický vztah? Indicií je poměrně dost, takže se na ně pojďme trochu blíže zaměřit. Mezi poznávací znaky například patří projevy takzvané pasivní agresivity – tedy takové jednání, které vlastně na první pohled ani nevypadá jako agrese. Drobné narážky, sarkastické jednání, diskuze, jíž byste se raději vyhnuli a umné přehrávání zodpovědnosti za hádku na druhou stranu hřiště. To vše jsou známky pasivní agrese, která je někdy těžko rozpoznatelná zejména pro vaše blízké okolí.
Projevů, kterých se toxické vztahy rozhodně nevyvarují, je však ještě více – kritika na každém kroku patří rozhodně mezi ty vůbec nejčastější. Partnerské vztahy bez komunikace také nejsou zrovna nejlepším řešením, protože neustále na sebe jen křičet je velmi kontraproduktivní. Nejen, že můžete ublížit hlasivkám a v záchvatu vzteku říci něco, co jste nechtěli, ale především pak nevyřešíte onen problém, co mezi vámi nastal. Negativně laděná energie pak vyčerpává, nejen po duševní stránce. Je třeba se od ní oprostit, vyhnout se žárlivosti a začít se brát vzájemně takoví, jací jste. A pokud to nepůjde, nezbývá, než se opravdu rozejít…