Vztahová fobie je pro jednadvacáté století skoro typická

Osoby, které mají takzvanou vztahovou fobii, rozhodně dnes už nespočítáte na prstech jedné ruky, s postupující dobou spíše jejich počet strmě narůstá. Proč tomu tak vlastně je? Kvůli čemu žije tolik lidí bez partnera a bojí se vstoupit do pomyslných vod některé z tuzemských seznamek?

Někdy za to může fatální neúspěch z minulosti

Omlouvám se, ale vážný vztah nehledám. Takhle může skončit nejedno seznamkové vzplanutí, od kterého si jeden ze dvou lidí hodně sliboval a ten druhý bral vše spíš na lehčí váhu. Vskutku jedinečné rande, ale pak prudký pád z výšek a konec růžových představ o budoucnosti – vše vypadalo tak krásně a najednou je konec. S kým by to nezamávalo, že? A citlivějších povah se vše týká ještě o poznání více. Možná je právě ten, kdo odmítá, člověkem trpícím takzvanou vztahovou fobií. Může za to dospívání, dětství nebo další faktory, které mají původ v rodině. Naprostá neschopnost navázat vážný vztah, přesně tak by zněla definice.

Přitom rozhodně nemusí jít o lidi, kteří berou vše na lehkou váhu nebo nymfomanické typy. Například Kateřina (29 let) je už dlouho frustrovaná, že nemůže žít v trvalém partnerském vztahu. Důvodem je její zážitek z dětství, kdy otec odešel od rodiny v jejích osmi letech a ona vše vnímala dost silně. Odešel k jiné ženě, zradil mámu a přes to nejede vlak – ale právě tento prvotní mužský vzor, ve kterém se zklamala, je předobrazem dalších jejích vztahů. „Když už se zdá, že je ruka v rukávě a něco dlouhodobého se pomalu rýsuje, zpanikařím a beru nohy na ramena,“ líčí Katka. Ráda by svou fobii zlomila, racionální argument pro ukončení vztahu v rozpuku vůbec nemá, jen se zkrátka v takové situaci necítí ani trochu komfortně – a uteče z ní dřív, než by se vzájemný kontakt stačil rozvinout.

Problém, který trápí obě pohlaví stejně

Přitom nejde jen o potíž, co by se týkala jen a pouze něžného pohlaví. Naopak, seznámit se určitě chtějí i pánové – jen to prostě nejde dotáhnout do smysluplného konce, který by vyústil v několikaletý vztah. Třeba Petr (27 let) se obává, že není na vztah dost připravený, hlavně v ohledu toho, co mu kladl na srdce tatínek. „Táta mi vždycky říkal, že chlap se musí o všechno postarat a dát své ženě to nejlepší, ale bojím se, že to ještě nedokážu – a že se musím naopak ještě hodně učit.“ Podobný sklon k perfekcionismu přitom určitě není právě ojedinělý.

Jak se tedy se vztahovou fobií žije? Inu, poněkud jinak než ostatní, ale jít to prostě musí. Takoví lidé se často rozcházejí a všímavý člověk potká u jejich dveří během roku vícero zajímavých návštěv. Mohou to být pouze přátelé, ale třeba také milenci a milenky, se kterými žádný vážný vztah nehrozí a oběma stranám daný poměr sil velmi vyhovuje. Existují zkrátka dívky a mládenci, jimž zodpovědnost nevyhovuje a jsou raději dlouhodobě single – není to ostatně žádný div, v dnešním světě, hlavně ve velkých městech, je takových lidí poměrně dost. Jde spíš o trend, styl života, a nikoliv nějakou společenskou anomálii jako na začátku minulého století.

Pomoc odborníka určitě přijde vhod

Možná jste poznali bývalého partnera, možná podobné tendence jeví váš nový objev. Každopádně, pokud bude problém hluboký, je třeba s ním něco dělat – a to třeba i za pomoci psychologa. Vztahová fobie se, podobně jako jiné další podvědomě zakódované strachy a obavy, dá samozřejmě velmi úspěšně léčit, jen to nepůjde hned zítra po spolknutí nějakých antibiotik. Jde totiž spíše o běh na dlouhou trať. Seznámit se ale chce každý, že? Byla by to vážně věčná škoda nechat si utéct životní lásku…