Menu
Citlivé, empatické a zranitelné ryby se potkávají se samotným králem zvířat, hrdým, silným a energickým lvem. Sežere je?
Ryby, které dlí půlku života ve fantazii, jsou od přírody citlivé, jemné a působí na první pohled velmi zranitelně. To se lvu líbí. Má tendence svou rybu chránit, být jí statečným rytířem a provázet ji životem. V tomto duchu se nese i jejich intimní soužití, zvlášť kdy se vezme v úvahu, že ryby jsou na začátku trochu stydlivé a lev se musí trochu víc snažit (což ho dráždí a jeho touhu jen podněcuje). Lev se zkrátka stane rybě jedním velkým ochráncem a bude ji prosekávat cestu trny života.
Ale tenhle přístup není úplně dobrý. Ryba ztracená v představách tak není ani v nejmenším nucena podívat se realitě přímo do očí. Nechává se pasivně vést a pokud dojde k rozpadu vztahu, je absolutně zmatená a nedokáže se o sebe sama postarat. A ještě jedno velké nebezpečí. Lev ve své sebestřednosti a pocitu, jak moc mu role ochránce imponuje, může zapomenout na to, že by si partneři měli být rovnocenní a začne rybu mentorovat, brát ji tak nějak o úroveň níže, než je lev samotný. A to by být nemělo. Sráží to pak rybu ještě níž. A připravuje lvu šok. Čas od času totiž ryba najednou vypluje ze snu, a začne se chovat samostatně. A to lev nečeká, nepočítá s tím a buď si ji násilím opět podřídí nebo zpanikaří. Lev si musí uvědomit, že jsou oba dospělí a naprosto rovnocenní. A opravdu se tak k rybě chovat. Jinak si zadělává na neskutečný problém.
To, jak moc ryba dlí ve fantazii, souvisí i s jejími častými změnami nálady. Neustále se vzdaluje, utíká, z reality je nešťastná a snaží se zapomenout. A to lev, žijící přítomností, nechápe. On život bere jako výzvu. Ona jako utrpení. Lva to začne mást, má dojem, že udělal něco špatně, když je ryba podrážděná. Jejím změnám nálad nerozumí a netuší, jak reagovat. Stačí málo a oba se zřítí do víru zoufalství, výčitek, pokusů o nápravu, zklamání a beznaděje. Jak ven? Ryba především musí ustoupit ze svého sobectví. Protože přes všechnu její empatii a citlivost je opravdu trochu sobecká. Tak utopená ve vlastním trápení, že absolutně ignoruje, jak její deprese působí na ostatní. Když se ryba této sebestřednosti vzdá, má napůl vyhráno. Protože právě lev, jeho cit pro aktuální okamžik a optimismus má šanci rybku, když to lev udělá šikovně, postavit na vlastní nohy a dodat ji sílu žít v realitě.
Co lev bytostně potřebuje? Jedním slovem obdiv. Potlesk davů a vyhřáté místo na trůnu. Toho mu ryba dává víc než dost, je ochotná lva chválit třeba od rána do večera a lvovi to tak absolutně vyhovuje. Ale pozor, ryby potřebují svobodu, nelze je spoutat příliš pevně (o což se lev může pokoušet). Když ji nedostanou ve vztahu, budou do ní unikat ve své fantazii. A tomu lev zkrátka nedokáže zabránit. Lev by měl tyto své majetnické sklony a zejména žárlivost v tomto případě rapidně omezit. Ryby nemají ve své povaze podvádět.
Ani jeden z nich není úplně zodpovědný a praktický i když je pravda, že lépe je na tom v tomhle případě lev. I proto je důležité, aby se ti dva, když budou chtít spravovat společnou domácnost či založit rodinu, naučili stanovovat si a následně dodržovat pevná pravidla a podle nich postupovat. Protože jinak se snadno může stát, že budou mít doma neskutečný nepořádek, rodinou pokladnu prázdnou (lev rád rozhazuje a ryba je většinou natolik „out of reality“, že nějaké finance jdou úplně mimo ni) a děti nevyzvednuté a brečící ve školce. Pevná pravidla, která si oba společně stanoví a budou doopravdy dodržovat by měly tomuto úspěšně zabránit.
Oba toho mají od toho druhého mnoho co získat. Ryba optimismus a životní cíl. A lev jemnost a klid. Naučí se vnímat druhé a nebude tolik sebestředný.
