Menu
Ohnivý, impulzivní střelec, věčný optimista a snílek se potkává s klidnou rybou, poklidně se potápějící ve svém světe bohaté fantazie a hlubokých emocí. Jako oheň a voda, což jsou ostatně jejich živly. Jak to bude fungovat?
Ryba vypadá na první pohled absolutně ztraceně v reálném světě a velmi zranitelně. Dovedně skrývá všechny své pocity a vyvolává dojem vyjukané nejistoty. Rytířský střelec se jí snaží chránit a provázet reálným životem. Což je skvělé a ryba se ochotně nechá. Pozor ale, aby pak nebyl střelec překvapen. Tím, že má ryba tak hluboké city také dokáže velmi hluboce a věrně milovat. A ty, které miluje tedy i chránit. Dostane-li pocit, že někdo jejímu střelci ubližuje, narostou jí zuby, promění se k nepoznání a vyrazí do útoku. Tohoto by si měl být střelec vědom i u vzájemných hádek. Protože pokud ryba vybuchne, najednou už vůbec nebude tak klidná a miloučká jako obvykle.
Největší problém, který ve vztahu těchto dvou pravděpodobně nastane, by se asi dal nejlépe popsat jako rozpor mezi tím, co vlastně od vztahu očekávají. Protože zatímco ryba chce romantiku, snění za bílého dne, dokonalého milence a lásku na celý život, střelec hledá hlavně parťáka, kamaráda, se kterým bude moci podnikat všechny své šílené plány. A tak je ryba posléze rozčarována ze střelcovy nezodpovědnosti. Vadí jí, jak se pořád toulá někde venku a chodí se bavit. Nedej bože, pokud dostane podezření, že je jí střelec nevěrný. Střelce zase na druhou stranu unavuje tendence ryb nepředvídatelně střídat nálady a upadat do depresí, které pak má tendence utápět v alkoholu nebo se úplně uzavřít do sebe a setrvávat ve svých snech.
Další třecí plochou může být domov. Ryba bude mít tendence setrvávat doma a pečovat o společnou domácnost tak, aby měl střelec dobrý základ pro své cesty a místo, kam se může kdykoliv vrátit ( i když jí to dělá trochu problémy, protože není moc zvyklá řešit praktickou stránku věci). Když si toho střelec nedokáže vážit a díky své nulové empatii zapomene rybě alespoň občas poděkovat a ocenit její práci a bude to brát jako samozřejmost, a naopak rybku nutit, aby s ním chodila do společnosti, schyluje se na bouři. Pokud bude mít ryba dojem, že se jí střelec až příliš vzdaluje, že se jí ani pořádně nevěnuje, bude mít tendence ho svázat a k sobě připoutat. Ovšem střelec to automaticky klasifikuje jako omezení svobody a kategoricky odmítne, což rybu nesmírně ranní, protože si to vyloží jako odmítnutí vlastní osoby.
Velký problém také je, že střelec má dost problémy rybě rozumět. Je neempatický a v city přetékající rybě se tak nemá, jak vyznat. Snadno se tak může stát, že omylem řekne nebo udělá něco, co rybu raní. Řešením je komunikace. Otevřený a přímý střelec nemá problém přesně říct, co ho trápí a na rovinu si promluvit. A naučit by se to měla i ryba. Protože jinak střelci nesdělí, co se jí děje a ten to jen z náznaků nepozná.
Střelec by si měl hlavně uvědomit, proč je pro něj jeho partner tak důležitý. Že i když má milion přátel, hezký domov, klidný přístav s laskavou náručí mu nikdo z nich nedá. A měl by se naučit práce ryby si vážit, dávat jí to najevo a trochu své výlety a večírky omezit. Ryba totiž jeho tempu nemůže stačit (aby to všechno podnikali společně) a sama je doma nešťastná. Ryba se zase musí naučit komunikovat. Když se něco bude dít tak to říct, a ne se sesypat. Protože právě to hrozně štve střelce a on na to hlavně neumí reagovat. Když to zvládnou, mají si mnoho co dát. Střelec nakoukne pod pokličku jemným emocím a naučí se s nimi pracovat, ryba zase získá trochu optimismu svého protějšku a naučí se žít v realitě, ne přetrvávat ve snech.
