Do takového člověka se zamilujete snadno, je citlivý, ohleduplný a dává přednost ostatním před svým egem. Jak se ale ve vztahu s někým podobným chovat?
Mají v sobě horu empatie, ale nestarají se potom o sebe, ztrácejí energii a jejich schopnost do kohokoliv se vcítit je přímo až vyčerpávající. Cíl je jediný, nepředělávat člověka jako takového o 180 stupňů, ale spíš naučit jej, aby také někdy myslel i na svoje štěstí…
Nálady se mění – a někdy dost prudce, podle toho, v jakém okolí se empati zrovna nacházejí. Může to být způsobeno nejen osobním kontaktem, ale třeba i komentáři nad profilovou fotkou na seznamce, online prostor je stejně „nakažlivý“ jako běžná realita. Někdy přecházejí tyhle změny nálad až do fyzické bolesti, silně empatičtí lidé cítí utrpení jiných, i kdyby to bylo třeba v nějakém filmu. Silná únava a nesnášenlivost k jakýmkoliv drbům, empati druhé nesoudí a naopak – snaží se o pískání roviny, když si vypůjčíme žargon sportovních rozhodčích. Zažívají to, co jiní v jejich okolí, doslova na vlastní kůži. Je to ale tvrdý nápor na duši, který se pak bohužel promítá i do osobních vztahů…
Na rovinu – empati chtějí lásku, potřebují ji k životu, ale je to s nimi možná složitější než s kýmkoliv jiným. Je to s nimi hodně podobné jako se silnými introverty, ačkoliv cítí niternou potřebu vztahu a snaží se mu pak věnovat na maximum, potřebují i čas, který budou věnovat sobě – prostě proto, aby si dobili energii a mohli i nadále fungovat v tomto světě.
Před empatem nic neschováte, neukryje se mu žádná závažná myšlenka, neustále bude klást otázky, se kterými se nakonec dostane k pravdě. Nesnažte se ho proto balamutit, lhát mu, neříkat pravdu nebo mu rovnou svým chováním vědomě ubližovat – poznal by to dříve, než vůbec čekáte. Je opravdu až mimořádně citlivý a dokáže se zabývat vašimi problémy, aniž by měl kdy čas na ty svoje. Ale lži, ty opravdu tolerovat nebude. Má mimořádně bohatý emoční svět, který se nemusí vždycky projevovat navenek.
Ve vztahu s mimořádně empatickým člověkem se nevyhnete zevrubnému rozebírání svých pocitů. Tahle analýza ale může být povznášející, objevit sebe sama je přece pro život opravdu důležité, jak ve dvaceti, tak třeba i ve čtyřiceti. A jaký ještě empat bude? Může se u něj projevit třeba i nějaké nadání pro umění?
Empatický člověk chce dotyky, chce verbální stimulaci – tedy povídat si, mazlit se a podobně – o něco více než jiní. Jindy zase potřebuje poměrně dost času na to, aby se uklidnil a „dal zase do pohody“. Takže, sečteno a podtrženo, vztahy s empaty jsou složité, ale na druhou stranu vám mohou opravdu hodně dát – takové zkušenosti jsou k nezaplacení. Milovat empata je vždycky trochu nevyzpytatelné, nevíte, kam přesně se dostanete a rozhodně se nedívejte společně na horory nebo TV zpravodajství plné násilí a krve. Je to praktické, protože by pak mohl jen těžko v klidu usínat…
Pocitová otevřenost, život s člověkem, co je na první pohled tak trochu mimo běžnou realitu. Svět je hlavně o objevování nových věcí a obohacení duše – tady se vám obojího dostane v míře větší než vrchovaté. Nebojte se nových prožitků, protože jen tak může duše růst, i kdyby to někdy bylo trochu zvláštní.